Kdo vlastně jsem?
To je otázka hodna zamyšlení. K modelaření jsem se dostal ani nevím jak. Doma jsem jako malý měl velký model stíhačky F-15. Měřítko si už nepamatuji. Jen vím, že jsem do ní po slepení chtěl nastrkat diody, aby to blikalo...Tak nějak to začalo. V rodině nádražáci a já černá ovce rodiny. Takže od malička jsem praštěný kolejnicí. Vlaky a vše kolem toho je moje záliba. Začínal jsem na letecké technice 1:72. Což byla fajn průprava. Avšak nešlo mi to tak, jako ty železniční modely. Ač si letecké dny nenechám ujít, holt pro éra nemám nadání. Proto jsem se začal více věnovat železnici. Nejprve plastiky.. modely skládačky.. pak mě napadlo, že bych mohl být jedinečný a začít lepit něco jiného... Začal jsem tedy stavět modely z papíru i ve větším měřítku. Zatím jsem nikde nenarazil na takové, které dělám. Určitě někde někdo existuje, kdo tyhle modely staví. Nejvíce mne potěší reakce lidí. Líbí se jim to. Jsou to modely, které potkávali nebo i potkávají na našich kolejích. Jejich radost, když takový model vidí i následná slovní reakce je vždy velkou poctou.
Nejsou dokonalé, rovné ani přesně čisté. Jsou takové provozní. Na každé z výstav se dovídám, že jsou to věrné modely než ty čisté a rovné..
Ono se říká nikdy neříkej nikdy. Opravdu nikdy nebudu stavět modely jako kšeft. Protože pak se z modelařiny stane povinnost a ta radost se vytratí.